Na takovou slávu musí být velice přesná „předehra“, chcete-li příprava. Asi by nebylo dobré v pátek se rozhodnout, že si zítra Lojzíček vezme Haničku a bude to akce jako hrom. Jednak by to asi nezvládli na radnici, popřípadě v kostele, a jednak by se nesjelo příbuzenstvo. Proto se svatba plánuje hodně a hodně dopředu. Někdy. Někdy to musí být rychle, aby panně nevěstě nešlo vidět jisté partie, které se neuvěřitelně rychle začínají kulatit.
Před svatbou se nejprve udělá seznam všech, komu bychom rádi tuto skutečnost sdělili. Nevím, zda v době mailů a internetu stojí za to vůbec kupovat obálky, ale asi ano. Je to již taková tradice. Do těchto obálek se vkládá, že nevíte co? A rozesílá na adresy.
Nebudu vás jako laskavé čtenáře podceňovat, že byste nevěděli, co se do obálek dává. Ano je to svatební oznámení. A to pak putuje k vybraným lidem do schránek, aby je potěšilo. Nebo také pěkně naštvalo nebo urazilo.
Takové svatební oznámení je možno vyrobit jakkoli doma na koleně. Tím pádem je každé jiné. Ovšem lépe je to svěřit nějaké firmě, která se tím zabývá. Nejde jen o úsporu času, ale hlavně o profesionalitu.
Doma na koleně se nemusí vždy dařit. Pokud však budoucí manželé chtějí jen obyčejná oznámení, na kusu papíru od svačiny, nelze jim v tom bránit. Pokud tam chtějí něco přilepit, aby se jako vidělo, a nejsou zrovna zruční, tak je lepidlo všude různě, vyjma místa, kde by být mělo.
Profesionální firma to zvládne levou zadní, protože zde se ví jak na to a všechna oznámení jsou udělána jednotně a na vysoké úrovni.
Pokud mladí nevědí, jaké by se líbilo, seriózní firma jim ukáže katalog, kde si mohou vybrat, nebo se také může načrtnou takové oznámení, které si přejí. Náčrtem to začne, výběrem písma pokračuje a pak se tomu dá závěrečný tvar. Pokud jsou mladí spokojeni, jde oznámení do výroby, tedy konečné úpravy a pak do tisku. Tím je to hotovo a může být odesláno.